přebírání moci aneb deníček 11/9
Podnikám proti ní výpady, ňafu ji, ona jako správná ženská piští jako bych ji vraždil... ale i paní doktorka řekla páníčkům že dokud si ji nesrovnám, tak od ní nebudu mít klid. Vzal jsem tedy její slova vážně a jal jsem se Feli rovnat. Ale není v tom nic zákeřnýho, jsou i momenty kdy si hezky hrajeme, většinou spinkáme stulení k sobě, ale holt si musím vybojovat svoje místečko tady ve smečce.
Panička se hrozně chechtá, že když mě mazlí, tak ji ňafu do uší, to prý smí jen páníček, nevíte jak to myslela? Ale ňafu jen laškovně, jsem přece povaha dobrá, nemám potřebu rafat do krve, já jen tak oždibuju z legrace :-)