Orin pryč
S velkýma obavama jsem to pozorovala, a když opravdu odešli, zůstala jsem víceméně viset na kleci do momentu, než se vrátili. Měla jsem velikou radost, že toho moulu velkýho vidím, mělal jsem strach aby se mi vrátil - takhle jednou vzali z klece Ferdu a už mi ho nevrátili. Na přivítanou jsem ho opucovala, trochu si s ním pokvokala, a usnuli jsme hezky u sebe.
Je to motovidlo a moula, ale už bych ho nedala. Občas sice i zadarmo, ale je můj a nadávat si na něj můžu jen já sama. Každýho dalšího kdo by na něj chtěl nadávat bez milosti rafnu.
Říkal mi že venku mohl hezky čmuchat, hrabat, no tak možná že příště půjdu s ním, uvidíme co a jak. Třeba by to tak špatný bejt nemuselo. Uvidíme příště.