Konec srpna u Felicitky
Začalo to tím, že 7/8 mi páníčci hodili do domečku Orina. Ze začátku jsem je za to proklínala, ale teď už jsem ráda, že ho máme, holomka jednoho velikýho. Sice mě nechce poslouchat, když ho z pozice matky a staršího vychovávám, ale to nevadí.
Holt Ferdík to není, ten si ode mě nechal leccos líbit, zatímco tohle mládě střelený dělá tyhle lumpárny mně a páníčci se chechtaj, že oplatky se pečou....
Mám od něj pěknej strup na krku, jak se snaží si mě někam odvléct a něco si na mně nacvičovat, ale zatím mu to nejde, chichichi. Panička se občas snaží mi dopřát klid samotný v klícce, abych si bez něj odpočala, ale když já ho přece musím sledovat... Pověsím se vždycky na klec a nespouštím z něj oči. Jednou mě páníčci pustili, ale Orina jsem nikde neviděla. Hledala jsem ho po celém bytě, a pak jsem si všimla že ho má páníček na ruce, tak se mi ulevilo. Dal ho na zem, a tak jsem si ho odvlekla za ucho do klece. Sice pyskoval, ale poslouchat se musí.
Páníčkové se taky chechtaj, že si připadaj jak v kurníku, že oba kvokeme, ale my si to přece musíme všechno říct, ne? Vy lidi mluvíte a my kvokeme nebo jak se to říká :-)
Jo a taky se těšej, až to mimino přestanu vychovávat, prý ještě týden a bude ze mě zase plyšulka. Už je prý ty pokousaný ruce nebavěj .-)
Tak se zatím mějte, a přejte mi, aby už podobný turbulence jako mě potrefily v červenci a srpnu nikdy nepřišly... Přijít o dalšího kamaráda bych už asi nezvládla.
Náhledy fotografií ze složky Felicity