16.8.
Navíc moje pouštění hrůzy už prokouk, že. Navíc mi na mém krásném fifáčku vyrobil strup, to mu nedaruju, mlaďochovi jednomu střelenýmu. Dokonce už si i dovoluje startovat po mně, tak, jako já startuju po něm. Ale já můžu, já jsem tady doma.... No to už asi on taky, ach jo... Ale ne, nechci si stěžovat, je s ním sranda, ale je jak z divokejch vajec, to Ferdík byl klidnej a nechal si skákat po hlavě... Za to Orin teď skáče po hlavě mně - jojojo, oplatky se pečou.
Čím mě ale naprosto přivádí k šílenství je jak se chová když dostanem jídlo. Může se přerazit, aby u toho byl první.... Dokonce se tam rozvalí tak, že se k tomu nemůžu dostat.Párkrát už měl takovou drzost, že mě přilehnul, normálně si přese mne lehnul a jedl, chápete to? Víte jak to bylo ponižující? Funěla jsem a chroptěla, aby si toho panička všimla - což o to všimla si, ale místo aby mě vysvobodila, tak se začala smát. To mi teda pomohla co?
Já si vždycky dost vybírala co si dám k jídlu, a i když páníčci podkuřovali, tak jsem spolkla máloco. Zato Orin se může přerazit když mu něco nabídnou, pfff.... Ale když vidím jak mu to jede, tak si říkám že to zkusím taky... A snažím se mu to urvat od tlamy, hehe....
Dnes si od něj chvíli odpočinu, jde na očkování. Tak aspoň chvíli klidu na mé holčičí věci....
Náhledy fotografií ze složky Felicity